Neviditelní: Starší lidé, pečující a sociální pracovníci tvoří ohroženou skupinu, na kterou by se podle odborníků měla zaměřit i metropolePraha, 27. dubna 2024 – Lidé nad padesát let, kteří z důvodu ztráty zaměstnání nebo péče o blízké nemohou najít vhodnou práci, patří mezi tzv. neviditelné skupiny v sociální oblasti. Podle statistik a expertů z oblasti trhu práce je jejich situace stále složitější a komplexnější. Ekonomové i sociální pracovníci upozorňují, že tato skupina by mohla být aktivně podporována i přímo z rozpočtu hlavního města.
Případem, který ilustruje problém, je situace pětapadesátileté Ireny z Prahy 4. Starší manžel ji onemocněl a kvůli jeho zdravotnímu stavu se musela o něj doma starat. Kvůli absenci širší rodiny a nedostatku podpory musela Irena opustit zaměstnání. Časem vyčerpala finanční úspory a ocitla se v beznadějné situaci, kdy nebyla schopná najít nové zaměstnání. Některé instituce jí proto zkoušely pomoci s návratem na trh práce, ale často to bylo spojeno s psychologickou podporou a dalšími složitostmi.
Podle koordinátorky projektu Zlatá práce nadace Krása pomoci Kateřiny Musilové je takový osud typický pro pečující osoby, které se ocitají na hranici svých sil. Často využívají internetové vyhledávače s dotazem „Hledám zaměstnání pro 50+“. Přestože úřady práce jsou jednou z možností, často je jejich evidencia omezena po vyčerpání podpor, a tím se pro pečující stává práce téměř nedostupnou.
Na pomoc pečujícím a dalším ohroženým skupinám vznikl projekt Neviditelní, jehož iniciátorem je skupina Provident Financial ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Cílem je zvýšit povědomí o složité situaci těchto lidí a nabídnout jim relevantní podporu. Jak vysvětluje manažerka projektu Jana Pikardová, rozumět složitosti jejich problémů je často složité jak pro veřejnost, tak pro samotné instituce.
Mezi zasažené skupiny patří nejen pečující osoby či osoby nad padesát let bez práce, ale také starší senioři žijící osaměle a s nízkými příjmy nebo sociální pracovníci, kteří často pracují za nízké mzdy a jejichž situace rovněž zůstává dlouhodobě neřešená. Nedávná analýza Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) ukazuje, že problémy těchto skupin se navzájem kumulují. Nespokojenost na trhu práce, finanční nejistota, zhoršené duševní zdraví a sociální izolace vedou k pocitu stigmatizace, která odrazuje od vyhledání pomoci.
Expertové se shodují, že hlavním problémem je často právě nedostatek podpory od zaměstnavatelů. Mnozí, především v Praze, preferují mladší kandidáty, zatímco starší pracovníci mají problém dostat se i na pohovor. Předsudky a stereotypy tak dále zvyšují jejich nezaměstnanost a snižují šance na reintegraci na trhu práce.
Obavy mají také sociální pracovníci. Podle Aleše Roda z CETA se jejich mzdy pohybují na hranici únosnosti a s rostoucími náklady na sociální služby bude jejich práce stále náročnější. Nedostatečná podpora právě těch, kdo o péči pečují nebo jsou sami v ohrožení, přitom znamená nejen ztrátu pracovních možností dotčených osob, ale i ztrátu potenciálu celého státu. Ztráta pracovního potenciálu, který je dlouhodobě nevyužívaný, je podle expertů ekonomicky i společensky neudržitelná.
Podle Roda může metropole samostatně přispět k řešení situace například využitím svých finančních rezerv. Prahu čeká ročně přebytek ve výši přibližně 140 miliard korun, které by bylo možné investovat do rozvoje sociálních služeb. Postižené skupiny by tak mohly získat lepší podporu, případně rekvalifikační programy, zvýšení finanční gramotnosti seniorů nebo daňové úlevy pro pečující. Spolupráce s neziskovým sektorem je klíčová, dodávají experti.
V neposlední řadě je důležité změnit přístup zaměstnavatelů, kteří by měli více dbát na „age management“ – strategii přístupu k zaměstnávání starších pracovníků. Jak upozorňuje Kateřina Musilová, často dochází k odchodu zkušených pracovníků těsně před odchodem do důchodu bez možnosti předání jejich znalostí, což dále oslabuje nejen společnosti, ale i ekonomiku jako celek.
Experti zároveň zdůrazňují, že žádná skupina nemůže být podceňována, protože její dlouhodobé zanedbání dopadne nakonec i na veřejné finance a sociální stabilitu. „Praha by mohla být výkladní skříní služeb neziskového sektoru a sociální politiky, pokud by využila svých finančních rezerv k efektivní podpoře těch nejzranitelnějších,“ uzavírá Aleš Rod.
