Láčkovky jsou neobvyklé právě dvoudomostí, kdy je k jejich rozmnožení zapotřebí mít zároveň kvetoucí samčí i samičí rostlinu. Pomocí ručního opylování se tak právě v trojské botanické zahradě jako první v Evropě podařilo vypěstovat semena tohoto v přírodě ohroženého druhu. O devět měsíců později se už zahrada může pochlubit četným potomstvem, které se má k světu.
Soubor masožravých rostlin patří k významným sbírkám Botanické zahrady hl. m. Prahy. Nápadné druhy láčkovek zaujmou nejen svými pastmi, ale i tím, že tvoří samčí a samičí jedince. Zahrada má ve sbírce sestavené páry u 6 druhů láčkovek.
„Jsme v Evropě pravděpodobně zcela první botanickou zahradou, které se podařilo láčkovku uťatou generativně rozmnožit. Což je jak pro naše zahradníky, tak i pro kurátory velký úspěch, na který jsme opravdu hrdí. O to víc, že se jedná o tak atraktivní druh, jakým tato obří láčkovka bezesporu je,“ uvedl Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy.
Láčkovka uťatá se ve volné přírodě vyskytuje již vzácně, je proto chráněná mezinárodní úmluvou CITES. V přirozeném prostředí roste na filipínském ostrově Mindanao. Jelikož se jedná o rostliny v dospělosti poměrně vzrůstné, objevuje se v kultuře spíše ojediněle.
„Tento druh je velmi nápadný. Má totiž jedny z největších pastí mezi masožravými rostlinami, mohou být i více než 40 centimetrů dlouhé. Snadno se od jiných druhů rozpozná podle svých rozšířených řapíků, které vypadají jako uťaté. Právě díky nim dostala své vědecké a české jméno,“ říká Vlastik Rybka, náměstek pro odbornou činnost Botanické zahrady hl. m. Prahy.
Kolekce nížinných láčkovek v trojské botanické zahradě je i ve světovém měřítku opravdu jedinečná. Dvě rostliny druhu láčkovka uťatá do ní přibyly už v roce 2003. Od té doby sice opakovaně kvetly, ale až vloni se povedlo, aby obě pohlaví vytvořila květenství současně, a bylo tedy možné provést přenos pylu ze samčí na samičí rostlinu. Po odkvětu v semenících uzrálo mnoho desítek lehkých vřetenovitých semen a ty zahradníci vyseli. Díky jejich péči semínka vyklíčila a povedlo se tak rozšířit pěstovanou skupinu tohoto vzácného druhu o nové exempláře. Přebytky bude v budoucnu možné poskytnout dalším botanickým zahradám.
