Albínní buk v Moravském krasu přežívá díky propojení s okolními stromy

V lesích Moravského krasu roste neobvyklý buk, který postrádá chlorofyl a má téměř bílé listy. Za běžných podmínek by takový strom dlouhodobě nepřežil, protože si nedokáže vytvářet energii fotosyntézou. Podle vědců však tento jedinec žije přibližně 30 let. Výzkum naznačuje, že získává cukry od okolních stromů, pravděpodobně prostřednictvím propojených kořenů.

Studii vedl Botanický ústav AV ČR v Průhonicích. Odborníci se dlouhodobě zabývají fungováním lesních ekosystémů a podzemních vazeb mezi stromy a houbami. Právě tyto skryté vztahy mohou vysvětlovat, jak je možné, že albínní buk přežívá i bez vlastní fotosyntézy.

Nejpravděpodobnější je propojení kořenů

Vědci zvažovali několik mechanismů, kterými by mohl strom získávat energii. Nejpravděpodobnější je přirozený srůst kořenů s jiným bukem, který mu předává část svých cukrů. Nelze ale vyloučit ani roli hub tvořících mykorhizní sítě, které mohou přenášet látky mezi různými stromy.

Výzkum také ukázal, že albínní buk má křehčí pletiva a slabší ochranné vrstvy listů. V listech se hromadí jednoduché cukry, například glukóza a fruktóza, což může přitahovat hmyz i zvěř. Strom má kratší vegetační období, listy shazuje dříve a v suchu je náchylnější ke stresu než běžné buky.

Izotopy, anatomie i genetika

Odborníci využili kombinaci metod: analýzy stabilních izotopů, měření pigmentů, rozbory cukrů, testy výměny plynů i detailní studium stavby listů a průduchů. Součástí výzkumu byla také genetická analýza, která pomohla popsat vztahy mezi albínním stromem a jeho okolními „dárci“ uhlíku. Cílem bylo potvrdit, že strom skutečně nefotosyntetizuje, a určit, odkud získává energii.

Albínní buk je navíc velmi malý – podle terénních pozorování měří přibližně jeden metr. Roste ve stinném a hustém porostu, což mu může pomáhat přežívat, protože není vystaven přímému slunci ani extrémním výkyvům prostředí.

Definitivní odpověď může přijít až časem

Výzkum probíhá převážně neinvazivně, aby strom nebyl poškozen. Jistotu o tom, na který konkrétní strom je albín napojen, by mohlo přinést až detailní zkoumání kořenového systému po jeho přirozeném odumření. Už nyní však případ ukazuje, že lesní ekosystémy mohou využívat i méně známé cesty přenosu uhlíku a že některé stromy dokážou přežít i za velmi neobvyklých podmínek.