Moderní automobily mohou mít systém EDR, který krátce před nehodou a při ní zaznamenává vybraná technická data. Záznam může při vyšetřování doplnit výpovědi řidičů, svědků nebo stopy na místě nehody. V Evropské unii je EDR pro nové typy osobních aut a dodávek povinné od roku 2022 a od roku 2024 také pro nově registrované vozy těchto kategorií.
Černá skříňka je známá především z letectví, podobný princip ale využívají také moderní automobily. Systém označovaný jako EDR (event data recorder) zaznamenává vybrané technické údaje krátce před dopravní nehodou a během ní.
Data mohou při vyšetřování pomoci doplnit výpovědi řidičů, svědků nebo fyzické stopy na místě nehody. Nejde ale o samostatný důkaz, který by automaticky rozhodl o průběhu celé události. Při rekonstrukci nehody je nutné posuzovat také další dostupné informace.
EDR není záznamové zařízení podobné černé skříňce v letadle. Neukládá rozhovory posádky ani nepřetržitý obraz jízdy. Jeho úkolem je zaznamenat technické údaje související s vozidlem a průběhem nehody.
Mezi zaznamenávané údaje může patřit například rychlost vozidla, používání brzd, aktivita systému ABS, otáčky motoru nebo informace o zapnutí bezpečnostních pásů a aktivaci airbagů. Záznam se vztahuje na krátký časový úsek před nehodou a na samotný průběh nárazu.
Požadavky na EDR se v Evropské unii zaváděly postupně. Od 6. července 2022 se povinnost týká nových typů osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel. Od 6. července 2024 musí mít EDR také nově registrované vozy těchto kategorií.
Požadavky se následně rozšířily také na některé těžší kategorie vozidel. U vybraných nákladních vozidel a autobusů platí požadavek pro nové typy od 7. ledna 2026 a postupně se vztahuje i na další nově prodávaná vozidla.
EDR neslouží ke sledování pohybu automobilu. Mezi základní zaznamenávané údaje nemá patřit poloha vozidla ani identita řidiče. Záznam proto představuje především technický popis toho, co se s vozem dělo v bezprostřední souvislosti s nehodou.
K datům navíc není běžný volný přístup. Jejich vyčtení vyžaduje specializovanou diagnostiku a využití záznamu může být součástí vyšetřování nehody nebo znaleckého posouzení.
Význam EDR se ukazuje především v situacích, kdy se výpovědi účastníků nehody rozcházejí. Zaznamenané údaje mohou například pomoci posoudit rychlost vozidla nebo to, zda řidič před střetem použil brzdy.
Technická data lze porovnávat s dalšími důkazy, například s kamerovými záznamy, výpověďmi svědků nebo stopami na vozovce. V případě dopravní nehody v Praze tak mohou představovat další zdroj informací při její rekonstrukci.
EDR ale neposkytuje kompletní obraz události. Při vyhodnocení je potřeba zohlednit také okolnosti nehody, například stav vozovky, viditelnost, reakci řidiče a průběh události před samotným nárazem.
Záznamová zařízení v automobilech mají význam také v souvislosti s automatizovanými funkcemi řízení. V takových případech může být důležité zjistit, jakou roli v daném okamžiku měl řidič a jakou řídicí systém.
Problematice záznamů z vozidel a automatizované mobility se věnuje také Ministerstvo dopravy.
Pro řidiče se používáním EDR běžný provoz zásadně nemění. Systém pracuje na pozadí a jeho přítomnost se může projevit především v případě vážnější dopravní nehody, při jejímž vyšetřování mohou být technická data z vozidla k dispozici.
V Praze, kde k dopravním nehodám dochází v různých typech městského provozu, mohou data z EDR doplnit další podklady potřebné k jejich objasnění. Nejde však o náhradu klasického vyšetřování, ale o další zdroj technických informací.
Pravidla pro povinné bezpečnostní systémy v nových automobilech shrnuje také Evropská komise.