V Praze se sešlo přibližně 200 záchranářů z Evropy a Izraele, aby diskutovali zásahy při krizových situacích. Tématy byly zkušenosti z posledních let, speciální vybavení včetně helem a transportních plachet, velkokapacitní vozy, traumaplány, nové checklisty, stárnutí personálu i modernizace vozového parku.
V Praze se uskutečnilo setkání záchranářů z několika evropských zemí a Izraele. Diskutovali zásahy při mimořádných událostech, jako jsou útoky ve veřejných budovách, extrémní počasí nebo rozsáhlé nehody. Účastníci se shodovali, že kromě metodik hrají zásadní roli i praktické zkušenosti a vybavení, které umožňuje rychlejší a bezpečnější práci v terénu.
Mezi příklady, které ovlivnily současné postupy, patří i střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 2023. Záchranáři připomínají, že při podobných zásazích se situace může rychle měnit a je nutné reagovat nejen na zdravotní stav pacientů, ale i na bezpečnost okolí.
Součástí modernizace je i výbava posádek. K neprůstřelným vestám přibyly helmy a nově také transportní plachty, které v některých situacích nahrazují nosítka. Díky nízké hmotnosti je lze dopravit na místo zásahu ve větším množství a usnadňují přesun pacientů.
Speciální vozy, jako Golem nebo Fénix, umožňují ošetřovat pacienty přímo na místě události. Jde o posun oproti dřívějšímu přístupu, kdy byla prioritou co nejrychlejší přeprava do nemocnice. Záchranáři uvádějí, že dnešní postupy kladou důraz na stabilizaci pacientů ještě před transportem.
O rozdělení sil při hromadných událostech rozhoduje zdravotnické operační středisko. Vedoucí dispečer vyhlašuje traumaplán, který stanovuje postupy a nasazení posádek. K dispozici má přesné protokoly a přehled o tom, kolik prostředků lze uvolnit z běžného provozu.
Operační středisko také rozhoduje o nasazení speciálních vozů. Velkokapacitní vůz Golem je v Česku unikátní a zasahoval například při požáru v Hřensku nebo po tornádu na jižní Moravě.
Po tornádu na Moravě vznikly nové checklisty a jednotné třídicí karty, které zrychlují předávání informací při velkém počtu pacientů. Záchranáři je postupně sjednocují napříč kraji, aby byla spolupráce při zásazích mimo region jednodušší.
Zdravotnické služby řeší stárnutí pracovníků. Průměrný věk záchranářů je 41 let, u lékařů a sester ještě vyšší. Největší zátěž je u všeobecných sester, z nichž více než polovina pracuje ve věku nad 50 let. V některých krajích je tento podíl ještě vyšší.
Kraje investují do modernizace vozového parku. Liberecký kraj představil nový speciální vůz, který umožňuje ošetřit až 14 pacientů najednou. Vozidlo je jediné svého druhu v republice, jeho příprava trvala více než dva roky a stálo 16 milionů korun.
Podobné velkokapacitní vozy využívají také záchranáři v Praze, Brně a Ostravě.
Pražská záchranná služba modernizuje sanitky a postupně se vrací k menším dodávkám, které jsou vhodnější do městského provozu. Posádky uvádějí, že v menších vozech mají lepší přístup k vybavení během jízdy. Záchranka má zatím 25 těchto vozů a plánuje další nákupy.
Větší vozy s nástavbou však Praha zcela opouštět nechce. Do budoucna se počítá s vývojem komfortnějších typů, které doplní stávající flotilu. Denně v Praze slouží téměř čtyři desítky posádek a během 24 hodin vyřeší kolem čtyř set případů.