U Kopičáckého rybníku na Nymbursku letos vykvetlo 16 191 vzácných hořečků nahořklých, tedy více než dvojnásobek loňska. Sucho ale část rostlin zničilo a odhalilo výrazné meziroční výkyvy druhu. AOPK koordinuje záchranný program. V rámci péče zajišťuje seč, pastvu a narušování travního porostu, aby vznikaly mezery pro klíčení semen.
Na louce u Kopičáckého rybníku na Nymbursku letos vykvetlo 16 191 vzácných hořečků nahořklých. Je to více než dvojnásobek loňského počtu, kdy ochránci přírody napočítali 7 634 rostlin. Před dvěma lety ale lokalita zaznamenala výrazně vyšší počet, a to rekordních 41 688 hořečků.
Letošní sucho hořečkům neprospělo a některé rostliny uschly ještě předtím, než stihly vykvést. Výrazné meziroční rozdíly jsou pro tento druh charakteristické také kvůli jeho dvouletému životnímu cyklu. Nepříznivé počasí v jednom roce se proto může projevit i v následující sezoně.
Hořečky z české krajiny téměř vymizely, podle AOPK především kvůli ústupu tradičního hospodaření. Agentura proto v rámci záchranných programů zajišťuje péči o místa, kde se tyto vzácné rostliny stále vyskytují.
Hořečkům prospívá například správně načasované kosení, pastva a narušování travního porostu. Vzniklé mezery jsou důležité pro klíčení semen. Hořeček nahořklý se nyní vyskytuje na 59 lokalitách, především v nížinách a pahorkatinách Čech.
O národní přírodní památku Kopičácký rybník pečuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která zde zajišťuje například pravidelnou seč. Hořečkům pomáhá také pastva a pohyb zvěře. Zvířata kopyty narušují půdu a zároveň omezují růst konkurenčních druhů rostlin.
Péči o lokality s výskytem hořečků umožňuje speciální záchranný program AOPK. Na ochraně těchto míst se podílí také evropský projekt PROSPECTIVE LIFE. Cílem péče je udržovat podmínky, které hořečkům umožňují v lokalitách dlouhodobě přežívat a rozmnožovat se.
Rozdíl mezi letošním počtem a výsledkem z předchozích let ukazuje výraznou proměnlivost výskytu hořečku nahořklého. Vedle počasí souvisí vývoj populace také s jeho dvouletým životním cyklem. Pravidelná péče o stanoviště proto zůstává důležitou součástí ochrany druhu.