Praha má podle evropského srovnání nízkou nezaměstnanost a dobře hodnocenou veřejnou dopravu. Reálné příjmy ale zaostávají za většinou porovnávaných metropolí a koupě nového bytu o velikosti 70 metrů čtverečních vyžaduje v průměru 15,9 ročních hrubých mezd. Praha zároveň patří mezi evropská města s vysokými náklady na bydlení a delší pracovní dobou.
Praha má podle evropského srovnání nízkou nezaměstnanost a dobře hodnocenou veřejnou dopravu. Reálné příjmy ale zaostávají za většinou porovnávaných metropolí a koupě nového bytu o velikosti 70 metrů čtverečních vyžaduje v průměru 15,9 ročních hrubých mezd. Praha zároveň patří mezi evropská města s vysokými náklady na bydlení a delší pracovní dobou.
Vyplývá to z analýzy Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Praha v evropském kontextu. Materiál porovnává metropoli s dalšími evropskými městy z hlediska příjmů, bydlení, práce, vzdělávání, dopravy i dalších ukazatelů kvality života.
Praha se podle analýzy může pochlubit nízkou nezaměstnaností. V červnu dosáhla 3,78 procenta, zatímco například ve Vídni nebo Barceloně se podle srovnání pohybovala kolem devíti procent. Najít práci je tak v české metropoli podle tohoto ukazatele snazší než v řadě dalších evropských měst.
Výrazně hůře ale Praha vychází při zohlednění reálné kupní síly příjmů. Podle analýzy si dlouhodobě nejlépe vedou pracující v Mnichově, kde jsou příjmy přibližně 1,5krát vyšší než v Praze. Vysoko se umisťují také Milán a Kodaň. Praha se v tomto srovnání drží jen před Budapeští a Sofií.
Průměrná hrubá mzda zaměstnanců v Praze dosáhla v 1. čtvrtletí 2026 částky 67 945 korun. Podle Českého statistického úřadu meziročně nominálně vzrostla o 8,2 procenta a po zohlednění inflace reálně o 6,5 procenta.
Rozdíl mezi Prahou a částí západní Evropy se podle analýzy projevuje také v délce pracovní doby. Zaměstnanci v metropoli tráví v práci v průměru přibližně 39 hodin týdně. To je zhruba o tři hodiny více než u zaměstnanců v západní Evropě.
Praha má přitom silnou pozici ve vědě a technologiích. Spolu s Bukureští a Varšavou patří podle analýzy mezi patnáct předních evropských měst v oblasti informačních a komunikačních technologií. Pro další rozvoj je podle materiálu důležité také přilákat investory a vytvářet vhodné podmínky pro podnikání.
Analýza zároveň upozorňuje na rozdílné nastavení veřejných financí. Pražská samospráva podle ní není v českém systému finančně motivována k podpoře ekonomické výkonnosti města stejným způsobem jako samosprávy například v Dánsku nebo Švédsku.
Největším problémem Prahy zůstává dostupnost bydlení. Na koupi průměrného nového bytu o ploše 70 metrů čtverečních potřebuje zájemce podle analýzy 15,9 ročních hrubých mezd. To je více než ve Vídni, Berlíně nebo Varšavě a Praha tak v tomto ukazateli vychází jako nejméně dostupná z porovnávaných evropských metropolí.
Ceny nového bydlení se podle údajů uvedených v analýze přibližují úrovni některých severských zemí. U novostaveb se objevují ceny kolem 8 000 eur za metr čtvereční, což je úroveň srovnatelná například s Finskem.
Samotná vysoká cena ale podle srovnání není jediným problémem. Důležitá je také rychlost, s jakou se daří doplňovat nabídku bytů. V Praze se v posledních pěti letech dokončovalo přibližně 5 až 6 tisíc bytů ročně.
Developeři dlouhodobě uvádějí, že by se v Praze mělo stavět přibližně 10 tisíc nových bytů ročně. Vyšší nabídka by podle nich mohla zpomalit růst cen bytů i nájemného.
V evropském srovnání se jako zajímavý příklad uvádí také Helsinky. Dvě metropole mohou mít podobně vysoké ceny bytů, rozdíl však může být v rychlosti doplňování nabídky a v roli města při přípravě nové výstavby.
Silnou stránkou Prahy je podle analýzy také vzdělávání. V metropoli připadá na tisíc obyvatel 94,35 vysokoškolských studentů. Společně s Vídní se Praha v tomto ukazateli dostala na první příčku porovnání. Mezi hodnocenými vysokými školami se na přední pozici umístila Univerzita Karlova.
Příznivě vychází také městská hromadná doprava. Praha patří podle analýzy k městům, která mají kvalitní a dostupnou veřejnou dopravu. Pro obyvatele to znamená možnost pohybovat se po metropoli bez nutnosti využívat osobní automobil.
Současně ale v Praze, podobně jako v dalších postkomunistických městech, počet automobilů roste. V řadě měst západní a severní Evropy naopak podle srovnání počet aut spíše stagnuje nebo klesá.
Analýza sleduje také některé ukazatele související s kvalitou života a zdravotní situací obyvatel. Praha podle uvedených statistik evidovala 14,59 sebevražd na 100 tisíc obyvatel. Vyšší hodnotu mělo z porovnávaných měst Budapešť s 15,25 případu, zatímco například Sofie měla 2,28 a Bukurešť 3,99.
Materiál zároveň upozorňuje na zhoršení duševního zdraví v Evropě po pandemii. Nejvíce se podle něj dotýká zranitelných skupin, mezi které patří například mladí lidé.
Evropské srovnání tak ukazuje Prahu jako město s nízkou nezaměstnaností, silným postavením ve vědě a technologiích, vysokým počtem vysokoškolských studentů a kvalitní veřejnou dopravou. Na druhé straně zůstávají problémem reálné příjmy a především dostupnost bydlení.
Právě kombinace příjmů a nákladů na bydlení významně ovlivňuje, jak se obyvatelům metropole žije. Praha má v některých ukazatelích silnou pozici, ale v dostupnosti vlastního bydlení podle analýzy za řadou evropských měst zaostává.