Ústavní soud vyhověl stížnosti matky tří dětí, která nesouhlasila s rozhodnutím o výlučné péči otce a omezeným rozsahem svého styku. Při současném nastavení musí kvůli předávání dětí absolvovat přibližně 3 600 kilometrů měsíčně, protože rodiče od sebe dělí zhruba 300 kilometrů. Krajský soud v Praze bude nyní znovu rozhodovat a musí podle Ústavního soudu posoudit především nejlepší zájem dětí.
Ústavní soud vyhověl stížnosti matky tří dětí, která se domáhala nového posouzení úpravy péče. Kritizovala rozhodnutí Krajského soudu v Praze, podle kterého byly děti svěřeny do výlučné péče otce a matka s nimi tráví pouze tři víkendy v měsíci.
Součástí rozhodnutí bylo také určení, že dopravu dětí mezi domácnostmi zajišťuje matka. Protože rodiče žijí přibližně 300 kilometrů od sebe, znamená to podle Ústavního soudu značnou časovou i fyzickou zátěž, která může ovlivnit samotný čas rodiče s dětmi.
Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že Krajský soud v Praze dostatečně nevysvětlil, proč je zvolený model péče v nejlepším zájmu dětí. Podle soudců se měl více zabývat také tím, jak dlouhé cestování ovlivňuje kvalitu společně stráveného času.
Soud upozornil, že pokud rodič tráví významnou část času určeného pro kontakt s dětmi řízením automobilu, může to mít dopad na samotný průběh setkávání i na únavu všech zúčastněných.
Krajský soud v Praze proto bude muset případ znovu projednat a zohlednit závěry Ústavního soudu.
Rodiče mají společně tři děti – osmiletou dceru a šestiletá dvojčata. Společnou domácnost opustili v roce 2020, kdy se těhotná žena s tehdy dvouletou dcerou odstěhovala ke svým rodičům.
V průběhu dalších let se způsob péče několikrát změnil. Děti byly nejprve ve výlučné péči matky, následně ve střídavé péči s týdenním intervalem a později v asymetrickém režimu, kdy u matky pobývaly každý druhý týden od středy do neděle.
V určité době si rodiče děti předávali v polovině cesty na čerpací stanici.
Krajský soud v Praze nakonec rozhodl o výlučné péči otce. Matce ponechal styk s dětmi tři víkendy v měsíci a zároveň jí uložil povinnost zajišťovat dopravu i hradit výživné.
Při rozhodování soud zohlednil také skutečnost, že matka byla tím rodičem, který se odstěhoval přibližně 300 kilometrů od původního bydliště rodiny. Její argumenty o důvodech tohoto kroku podle dostupných informací nepovažoval za rozhodující.
Ústavní soud zdůraznil, že nastavení péče o děti nemá sloužit jako sankce vůči jednomu z rodičů. Při rozhodování musí soudy vycházet především z potřeb dětí a hledat řešení odpovídající konkrétní situaci rodiny.
Podle soudu může být zohlednění vzdálenosti mezi rodiči oprávněné, ale při mimořádně rozsáhlém cestování se může změnit v nepřiměřenou zátěž, která ve výsledku dopadá také na děti.
Z provedeného dokazování včetně rozhovoru s dětmi podle Ústavního soudu vyplynulo, že děti by si přály vyrovnanější zapojení obou rodičů.
Ústavní soud zároveň připomněl změnu právní úpravy, která od začátku roku opouští striktní rozdělení péče pouze na výlučnou, střídavou a společnou.
Soudy nyní mohou hledat individuální nastavení péče podle konkrétních okolností případu, aniž by musely zvolený model označovat některou z těchto kategorií.